Tchyně se rozhodla nastěhovat do mého bytu a svůj dát dceři.
Můj manžel vyrůstal ve velké rodině. Tchyně měla děti až po narození dcery. Zvláštní přístup, ale nebudu to soudit.
Když jsem se vdala, myslela jsem si, že mám štěstí. Viktor se zdál být zodpovědný, odvážný a silný. Chápal, co je to rodina, ale nedokázal se odpoutat od matky a sestry. Pokud se tchyně o své syny příliš nestarala, dobro její dcery bylo vždy na prvním místě.
Lenka měla 10 let, když jsme se poznali. Zpočátku mi nevadila, ale po pěti letech se to zhoršovalo. Nechtěla se učit, měla podezřelé kamarády, a můj manžel musel pomáhat s jejím výchovou. Tchyně dokázala zavolat uprostřed noci, aby ho přivolala na pomoc.
Doufala jsem, že Lenka dospěje, vdá se a vše bude v pořádku. Ale tak to nebylo! Když si našla přítele, tchyně nařídila bratrům, aby přispěli na organizaci svatby, protože neměla peníze. Lenkův snoubenec nepocházel z bohaté rodiny, takže novomanželé museli bydlet s tchyní.
Avšak otcova tušení, že se neshodnou a bude pro ně těžké žít pospolu, vedlo k jejímu skvělému řešení – přestěhuje se k nám a dceři dá svůj byt. Co na tom, že jsem nemovitost koupila za těžce vydělané peníze a můj manžel nepřispěl ani haléřem. Nejzajímavější na tom je, že on je s tímto řešením velmi spokojený. Tvrdí, že nás máma odlehčí od povinností.
Máme třípokojový byt, ale nechci se vzdát pohodlí a sdílet svůj prostor s někým dalším. Tchyně si je jistá, že jsme povinni ji ubytovat, protože můj manžel je nejstarší syn, který se musí postarat o dobro rodičů.
Miluji svého manžela a o rozvodu neuvažuji. Ale jak s ním promluvit? Jak mu vysvětlit, že život s matkou je peklo? Máte nějakou radu?
