Muž přišel domů a žasl… Před půl rokem mu darovali malé kotě, které pojmenovali Blesk. Netěrá, která ho občas navštěvovala s rodinou, našla to malé stvoření na ulici. A když ho předávala, řekla:
— Žiješ sám. Stále si nenacházíš partnerku. Tvůj život je stresující. Jsi řidičem autobusu. Přijdeš domů a někdo se na tebe těší. Kočky přinášejí domů klid a útulnost…
No, povedla se! A proč ne, myslí si. Možná je to pravda. Přijdeš domů celý rozdrásaný pasažéry a řidiči, kteří nechtějí dát přednost, a tady na tebe čeká klidný na pohovce. Mňouká a přede. Radostně se vrhá na klín a chce být hladíkován.
Ale, dámy a pánové, to si myslel z nevědomosti. Kočka nesplnila jeho očekávání. Z poslušného a milého kotěte se stalo pubertální trochu divoké stvoření. Na klíně sedět nechtěla, ale zlobit… to ano!
Z nevědomosti si muž koupil plácačku na mouchy, kterou třískal mouchy. Malé rychlé nebo velké, kterým pročsi říkal hnojné.
A Blesk sledoval muže, jak mouchy plácá, velmi pozorně. Možná si informace uchovával na později. A jednoho dne se rozhodl svůj člověk potěšit. A jak se mu to podařilo…
No, vraťme se k tomu, kde jsme začali.
***
Muž vstoupil do bytu a zděsil se. Nic! Absolutně nic už nestálo ani neleželo na svém místě. Apokalypsa byla taková, že by se dalo říct, že se v jeho bytě konal gangsterský boj a že operovali s… pálkami!
Židle byly převrhnuté. Váz, sklenice a všechno, co stálo nebo leželo na stole, okenních parapetech a skříňkách, teď pokrývalo podlahu, rovnoměrně rozptýlené střepy skla, hlíny a plastů…
Záclony připomínaly pruhy sukně nějaké módomilovné slečny, a v kuchyni… Kečup se přeléval do solených rajčat a marmelády. Soli, cukru a pepř byly vysypané do pěkných hromádek. Vidličky a lžičky ležely v hromádkách. Záclony v kuchyni byly stržené spolu s tyčemi a ležely v tom všem přepychu, a na zcela prázdném jídelním stole…
Seděl velmi spokojený Blesk, a před ním ležela moucha. Obrovská, jako letadlo. Blesk se díval na člověka s vítězným pohledem a spokojeně předl.
No, teď! Teď mě pochválí. Celý den neúnavně honil tu drzou mouchu po bytě. Byl strašně unavený, ale chytil ji! A teď ji může předvést a získat plně zaslouženou odměnu.
Z těchto příjemných myšlenek Blesk začal šlapat tlapami.
Muž zvedl židli a usadil se na ni. Nevěl, co dělat jako první. Uklízet, večeřet nebo kárat Bleska, ale dlouho nad tím uvažovat nemusel. Protože zazvonil zvonek. Zvedl se a šel do předsíní otevřít. A jeho překvapení se ještě zvětšilo.
Na chodbě stáli tři policisté, a za nimi asi deset sousedů. Policisté měli ruce na pažbách pistolí.
— Někdo nám volal… — začal jeden z nich.
— Mnohokrát, — přidal druhý. — A říkali, že se u vás v bytě děje něco velmi špatného. Nábytek padá a talíře se rozbíjejí. A zaznívá strašný hluk a řev. Nemohl byste nás pustit dovnitř, abychom se přesvědčili, že je vše v pořádku, a vy… pro všechny případy… zvedněte ruce, prosím, překřižte je na hlavě a odstupte do kouta místnosti.
Sousedé sledovali muže se strachem a nedůvěrou.
— Aha… Tak takhle je to, — řekl muž. A pokračoval: — Prosím, vstupte!
Odstoupil do nejvzdálenějšího rohu místnosti a překřížil ruce na hlavě.
Policisté procházeli bytem a sledovali strašný nepořádek a něco hledali, přecházeli z místnosti do místnosti.
— Co hledáte? — zeptal se muž.
— Tělo, — odpověděl jeden z policistů. — A vaše vysvětlení všeho, co se stalo.
— Ach, tělo! Tělo vám hned ukážu, — souhlasil muž.
Policisté se okamžitě napjali a položili ruce zpět na pažby svých pistolí. Opatrně podél zdi, snažíc se nedělat žádné prudké pohyby, muž prošel do kuchyně. A s gestem dveře dokořán otevřel.
— Prosím! — řekl. — Tady je tělo.
Policisté ho odtlačili stranou a vtrhli do kuchyně.
Tělo sedělo na stole a drze se usmívalo. Tělo si pozornost užívalo. A před ním ležela moucha.
Několik sekund panovalo v místnosti ticho, zatímco policisté zvažovali a rozhlíželi se okolo. Pak se jim rozjasnilo. První se rozesmál ten, co začal konverzaci, a hned za ním i ostatní.
Smáli se a nemohli přestat, a Blesk se na ně a na muže díval s vítězným pohledem, jako by říkal: „No vidíš? Všichni jsou spokojeni. To znamená, že moje úsilí stálo za to!“.
Poté policisté ještě půl hodiny fotili s mouchou a Bleskem v náručí na pozadí chaosu, který vytvořil. Všichni se smáli a byli velmi spokojeni. Nejvíc ze všech byl spokojený kocour. A ještě aby ne! Všichni jeho snahu ocenili.
***
Když policie a sousedé odešli, muž se opět posadil na židli.
— Pomohu vám, — uslyšel hlas a otočil se.
Vedle stála žena z prvního patra.
— Dnes mám volno, — řekla s úsměvem. — Sám byste se trápil až do noci, ale spolu to zvládneme rychleji.
— Je mi to moc necelé, abych vás obtěžoval, — rozpačitý muž.
— Ale co, — usmála se na něj žena. — V pořádku. Nemám co dělat. Jsem sama. Nemám nikoho. Jen maminku. Ta má byt nedaleko. Budete toho darebáka, alespoň trochu pokárat nebo trestat? — zeptala se a ukázala na Bleska.
Ten seděl na stole v kuchyni a pravou tlapou honil tlustou mouchu.
— Kárat… — povzdechl muž. — Hned ho pokárám…
Vstal a došel k Blesku, vzal ho na ruce:
— Jsi nějaký darebák! Chováš se takhle?! Ne. To nemůžeš.
Blesk přešlapoval tlapami — tatínek ho káral. A to tak hezky a jemně, že to nešlo vydržet, a tak mu olízl levou tvář, a muž… ho políbil na nos.
— No, a tak to je dobře, — řekl Bleskovi. — Správně jsi to pochopil. Takže už se to nestane.
A položil kocoura na podlahu. Blesk zvedl ocas a šel se otírat o nohy ženy. Ta se smála.
— Jak pěkně jste ho pokárali, — usmála se. — A proč jsem si vás dřív nevšimla?
— Nevím, — odpověděl muž. — Možná proto, že jsem byl dřív nešťastný, ale jakmile jsem si pořídil Bleska, hned jsem přidal trochu štěstí.
A rukou ukázal na chaos, co vytvořil kocour.
Žena zavolala známého opraváře, a druhý den muži nainstalovali odolnou síť na všechna okna. A Blesk teď mohl svobodně ležet na parapetu a dívat se na ptáčky a velké tlusté mouchy.
A žena s mužem uklidili všechen ten nepořádek, vynesli a vyhodili veškeré rozbité nádobí, umyli podlahu, sundali roztrhané záclony. A pak jeli do obchodů vybírat nové.
Vrátili se k večeru, muž nakoupil malé občerstvení a velmi chutný dortík. A lahev šampaňského. No, víte, dámy a pánové. Aby oslavili novou etapu. Ve starém bytě. Spolu s ženou.
Seděli u stolu v kuchyni, jedli, pili a povídali si. A bylo jim dobře, a obzvlášť dobře bylo Bleskovi. Ležel na klíně ženy a vymýšlel… novou pomoc tatínkovi.
***
Všechno nakonec dopadlo skvěle. A Blesk, samozřejmě, horlivě pomáhá těm dvěma. Tatínkovi a nové mamince. Která přišla do jejich bytu jen proto, že našla jeho, Bleska. A uznala v něm své milované kotě.
A tatínek s maminkou teď společně odstraňují následky jeho pomoci.
Co si myslíte?
A jak jinak?
No jinak to nejde.
