– Kam se chystáte? Vždyť jsme k vám přijeli na návštěvu, – vpadla do rozhovoru švagrová.
– Nemůžu vystát tvou sestru! – zamumlala Galina, s nespokojeným výrazem na tváři. – Leze mi na nervy!
– A nejen tobě! – přitakal jí manžel Marek.
– Strká nos všude a myslí si, že je nejchytřejší. Kdybys viděl ten vítězný pohled, když se jí povede mě vytočit, – pronesla skrz sevřené zuby Galina. – Prý mám špatné vzdělání, nebo postarší šminky…
– Vždycky byla taková, – pokrčil rameny Marek. – Bohužel za to může má máma, která jí všechno dovolila.
– Dobře, že bydlíme sto kilometrů od tvé rodiny, – protočila oči Galina.
Tchyně Božena a švagrová Alena žily ve městě, kdežto Marek s Galinou v menší obci nedaleko.
Obě ženy byly vdovy a sdílely jednu domácnost, takže když je navštívili, byli nuceni se setkat s oběma.
Markova sestra Galinu nesnášela, a tak bylo nevyhnutelné, že si mezi sebou často vyměňovaly ostré poznámky.
První návštěvy Galina mlčky snášela, ale pak se rozhodla se bránit, protože viděla, že i Božena ji začala napadat.
Každá návštěva vedla ke sporu, a tak manželé rozhodli, že k rodině Marka už jezdit nebudou.
Božena si toho brzy všimla a začala Marekovi volat, aby požadovala vysvětlení.
– Proč nepřijedete? Už dva týdny jsme vás neviděli. Neuvědomujete si, že matka a sestra se stýskají? – vyjela na něj Božena.
– Máme spoustu práce, nemáme čas, – řekl suše Marek, nechtěl zabíhat do detailů.
– A jakou práci, prosím tě? – nedůvěřivě se vyptávala Božena. – Tvá žena ti to zakazuje? Minule odjížděla s výrazem, jako by spolkla sto citrónů.
– Říkám, že máme práci, – odpověděl Marek a rychle se rozloučil s matkou.
O hodinu později matka znovu zavolala, že se s Alenou chystají do jejich obce.
– Proč? – zeptal se překvapeně Marek.
– Chtěla jsem navštívit kamarádku z dětství a zároveň tebe, když ty nemůžeš přijet, – vysvětlovala Božena.
Marek ztuhl. Nepřestali jezdit ke své rodině, aby rodina nečekaně přijela k nim.
– Asi nebudeme doma, – snažil se je odradit od návštěvy.
– Kam byste se chystali? – zeptala se nedůvěřivě Božena. – Mám pocit, že nás prostě nechcete vidět. Pokud ano, řekni to přímo.
– Jdeme na narozeniny k přátelům, – rychle si vymyslel Marek.
– Tak jděte, i když hosté nevítají matku a sestru každý den, – řekla uraženě Božena a ukončila hovor.
Marek se cítil provinile, ale vzpomněl si na chování příbuzných k Galině, a všechna lítost zmizela.
O tom, že se matka a sestra chtěly vnucovat na návštěvu, se manželka nedozvěděla, aby ji zbytečně neznervóznil.
Ale o tři hodiny později si uvědomil, že to byla chyba. Když někdo zazvonil na dveře, otevřít šla Galina.
Jakmile uviděla přátelské úsměvy Boženy a Aleny, zpanikařila. Příbuzné rozhodně neočekávala.
Marek si vzpomněl na matku a sestru právě ve chvíli, kdy se manželka hnala ke dveřím. Rychle vyrazil do předsíně.
– Gali, ty nejsi připravena? – oslovil přísně ženu, jako by si nevšiml neohlášených hostů.
– Kam? – zmateně na něj pohlédla Galina.
– Na narozeniny. Zapomněla jsi? – falešně se usmál Marek. – Ach, mami, Aleno, co tu děláte?
– Přijely jsme na návštěvu, volala jsem ti, – klidně řekla Božena. – Nechcete nás pozvat dál?
– Ne, nemůžeme, odjíždíme. Gali, prosím tě, běž se obléknout, – přikázal Marek a uchopil ženu za ruku.
Galina na něj tázavě pohlédla. Když jí zamrkal, pochopila, že se snaží zbavit nepozvaných hostů.
– Kam to míříte? My jsme přece přijeli na návštěvu, – postavila se Alena. – Není na oslavu už pozdě?
– Ne, máme tam být v osm, – rychle zalhal Marek. – Za půl hodiny musíme být na místě.
– Jedeš v domácím oděvu? – posmívala se Božena, načež Marek zrudl a utekl do pokoje.
Alena a Božena mu nevěřily a vyměnily si pohledy.
Obě pochybovaly, že Marek a Galina skutečně někam jedou.
Věřily, že si to vymysleli, aby se jich zbavili.
– Nešlo by kvůli nám zrušit tu cestu? – zeptala se Božena, když se syn vrátil přestrojený.
– Ne, nejde, – odmítl Marek, upravujíc si límec košile. – Už dávno jsme byli pozváni, a navíc se za každého hosta platí. Přijeďte příští týden, – přidal, víry, že matka se urazí a odmítne.
– Můžeme zůstat v bytě, než se vrátíte? – ptala se Alena a rozhlédla se.
– Ne, proč? – kategoricky odmítl Marek. – Máte kam jít, že ano?
– No, synův byt je lepší než u staré známé, – chichotala se Božena. – Už jsme u ní byly a nebyla z našeho setkání nadšená.
– Mám vás tedy zavézt na autobusové nádraží? – navrhl Marek s tím, že matku a sestru u sebe nenechá.
– Autobusy už nejedou, a ty nemáš čas nás dovézt, – usmála se Alena.
– Mohu vám přes noc zaplatit hotel, – nabídl Marek. – Jinak vám nemohu pomoci.
Božena zklamaně přivřela oči. Doufala, že Marek je přeci jen nechá zůstat.
– Hotel tedy? – podotkla Alena. – Bojíte se nás nechat samotné v bytě? Myslíte si, že vás okrademe?
– Ne, jen nechceme. Co byste tu bez nás dělaly? – zapojila se Galina. – Nechceme, aby někdo byl v bytě, když tu nejsme.
– Můžu vás zavést do hotelu, – snažil se Marek uvolnit atmosféru.
– To nepotřebujeme! – rezignovaně řekla Božena a odkráčela.
Alena ji následovala a cestou nadávala na bratra i Galinu.
Když Marek a Galina viděli z okna, jak odcházejí, s úlevou si oddechli.
Vymyšlená oslava narozenin se už konat nemusela.
Božena s Alenou si zavolaly taxi a odjely zpět do města, rozhodnuty více nekomunikovat s nezodpovědnými příbuznými.
Marek si na rodinu vzpomněl, když potřeboval k lékaři nebo si dát oběd.
Dveře mu otevřela sestra a na sucho oznámila, že se s mámou chystají odejít a cizího nechce v bytě nechávat.
Marek si s nelibostí uvědomil, že ho matka a sestra definitivně zavrhly.
Po tomto incidentu se jejich vztahy zcela rozpadly.
