Zrada
– Už musím, Lenko, mám naspěch! – zamával rukou Pavel. – Peníze pošlu mámě, neboj se.
Dveře za manželem zaklaply a Lenka si unaveně sedla na stoličku, náhle propukla v pláč.
– Mami, co se děje? – vstoupil do kuchyně syn, – Co se stalo?
– Nic, – Lenka se styděla za svou slabost, – nic, synku, jen mám špatnou náladu. A stýská se mi po dětech.
Byly prázdniny a děti, syn Vláďa a dcera Kristýna, byly u babičky.
– Ne, – prohlásil rozhodně Damián, – kvůli špatné náladě tak hořce nepláčou, a s dětmi mluvíš každý den po telefonu. Už nejsem malý, mami, trochu tomu rozumím.
Lenka pohlédla na šestnáctiletého syna, vyššího než ona, a nečekaně vyslovila nahlas to, co se bála přiznat i sama sobě:
– Mám pocit, že táta brzy odejde, – a na němou otázku synových očí vysvětlila, – podvádí mě. Už skoro půl roku…
Damián nevěděl, jak reagovat. Myslel, že mámu někdo urazil v práci nebo na ulici, nebo že se pohádala s kamarádkami. A najednou tohle! A táta, jak mohl?! V chlapci se začala zvedat zloba, a matka to hned poznala:
– Damiánku, ne, to není třeba. U dospělých to tak bývá, jednou to pochopíš. Otec je dobrý, ale srdci neporučíš.
Lenka mluvila, ale sama svým slovům nevěřila. Chtěla křičet, dupat a rozbíjet nádobí, ale místo toho přesvědčovala nejstaršího syna, aby otci odpustil a pochopil ho! Ale kluk zaťal pěsti:
– Ať si klidně jde, obejdeme se bez něj! Na co nám doma podvodník?
– Synku, tvrdíš, že nejsi malý, ale chováš se jako dítě. Každý má nárok na chybu, nebo ne? I tvůj otec, pochopí, že je to jen poblouznění, a že my jsme, jeho rodina, pro něj hlavní…
– Mami, – “dospělý” Damián najednou začal brečet, – Proč to udělal? Už ho nebudu moci respektovat jako dřív!
– Neboj se, všechno se uklidní, synku, – Lenka ho pohladila po ruce, – jen to neříkej dětem.
– Ty taky, – Damián si utřel slzy, – ani jim neříkej, že jsem plakal. Jinak přestanou věřit v silného a všemocného staršího bratra.
Lenka se podívala na hodiny:
– A tobě se nezdá, že jdeš pozdě na trénink?
Damián vyskočil:
– Jdu pozdě! Sakra!
Osamělá, Lenka začala přemýšlet. Při rozhovoru se synem dokázala moudře uvažovat, ale sama se ponořila do bolesti a začala plakat:
– Jak mohl zradit vše, co jsme měli?
Když se poznali, Pavel byl dost lehkomyslný, vždy ho obklopovaly dívky, kterým říkal „ptáčci“. Když Lenka jednou prohlásila, že nemá v úmyslu stát se další „ptáčkem“, Pavel řekl vážně:
– Proč “další”? Jedinou, na celý život.
A přestože byla hloupá, věřila mu. Celých těch 17 let, co spolu žili, tomu věřila a myslela si, jaké má štěstí! A on? Navzdory třem dětem a všem společným prožitkům, nakonec zradil.
Začalo to před půl rokem. I když možná dříve, jen si toho nevšimla? Ale ne, stěží… Před půl rokem byli pozváni na svatbu, ženil se Saša, milovaný synovec jejího muže. Lenka nemohla jít, ale poslala svého muže, aby si ujel, prý nemůže chybět, musí tedy jít. Ten se zpočátku zdráhal, ale nakonec šel kvůli cestě. Lenka později prohlížela fotografie ze svatby, zveřejněné online, a na nich se neustále objevovala jedna divoká dívka, k Pavlovi se často přibližovala! Už tehdy jí něco vadilo, dokonce žertovala o dívce, ale muž jen roztržitě odpověděl:
– Co? Kdo? A! To je kamarádka nevěsty, myslím. Vůbec jsem ji nepostřehl, vážně, Leni! Cože? Žárlíš? – Pavel se tehdy spokojeně usmál, – Žárlíš! Vždyť není ani můj typ!
Tehdy mu uvěřila, opravdu nebyla jeho typ, to věděla! Ale o týden později začaly různé podivné telefonáty, tiché volání. Lenka se s tím svěřila manželovi:
– Představ si, volají, mlčí a vzdychají. Jako by Damián už měl svoje “ptáčky”!
Po této stížnosti opakování ustalo, ale Lenka si nespojovala tento fakt s rozhovorem s manželem, přišlo jí to na mysl dlouho poté – tehdy, když Pavel, milovník džínů a svetrů, najednou začal nosit oblek, košili a kravatu, a začal používat význačný parfém, místo kolínské “O’jen”, ke které měl vztah přenesený od tatínka. A zároveň přišly stálé zdržení v práci… Když se Lenka zeptala, co se děje, bez váhání jí odpověděl:
– Máme, Leni, strategicky důležitý projekt! Nevím, jak dlouho to potrvá, ale potom! – Pavel snivě obrátil oči, – Pak budeme mít všechno, poletíme na dovolenou, kam chceš, koupíme ti kabát, ten co jsi chtěla, a Damiánovi – hoverboard nebo dokonce čtyřkolku. Trochu to vydrž, ano?
