Zrada

Zrada

– Tak všechno, Lenko, už musím běžet! – mávl rukou Pavel. – Peníze mámě pošlu, neboj se.
Dveře za manželem se zavřely, a Lenka si unaveně sedla na stoličku a najednou se rozplakala.

– Mami, co je? – vstoupil do kuchyně syn. – Co se stalo?
– Nic, – Lenka se styděla za svou slabost, – nic, synku, jen mám špatnou náladu. A taky jsem si vzpomněla na děti.
Byly prázdniny a děti, syn Vladan a dcera Kristýna, byly u babičky.
– Ne, – prohlásil Damián přesvědčeně, – kvůli špatné náladě tak hořce nepláčou, a s dětmi mluvíš po telefonu každý den. Nejsem malý, mami, něco už chápu.

Lenka se podívala na svého šestnáctiletého syna, vyššího než je ona, a najednou nahlas řekla to, co si se bála přiznat i sama sobě:
– Mám pocit, že táta od nás brzy odejde, – a na němou otázku v očích syna vysvětlila: – On mě podvádí. Už skoro půl roku…
Damián nevěděl, jak reagovat. On myslel, že mámu někdo urazil, v práci nebo na ulici, nebo se pohádala s nějakou kamarádkou. A teď tohle! A táta, jak mohl?! V něm začala stoupat zlost a matka to hned zaznamenala:
– Damiáne, ne. To se stává mezi dospělými, sám to pak pochopíš. Táta je dobrý, ale srdci nedá rozkaz.

Lenka mluvila, ale sama svým slovům nevěřila. Chtěla křičet, dupat nohou a rozbíjet nádobí, ale místo toho přemlouvala syna, aby otci odpustil a pochopil ho! Ale chlapec sevřel pěsti:
– Tak ať jde, obejdeme se bez něj! Nač nám zrádce doma?
– Synku, říkáš, že nejsi malý, a chováš se jako dítě. Každý má právo na chyby, nemyslíš? Tvůj táta taky. Uvědomí si, že to bylo jen poblouznění, ale nejdůležitější pro něj jsme my, jeho rodina…
– Mami, – “dospělý” Damián se najednou rozplakal, – proč to dělá? Už ho teď nebudu moci respektovat jako dřív!

– Nic se neděje, všechno se srovná, synku, – Lenka pohladila syna po ruce. – Jen to neříkej dětem.
– Ani ty, – Damián si utřel slzy, – ani jim neříkej, že jsem plakal. Aby neztratili víru v silného a všemocného staršího bratra.
Lenka se podívala na hodiny:
– Ne, že bys měl zpoždění na trénink?
Damián vyskočil:
– Mám! Sakra!
Když zůstala sama, Lenka o všem přemýšlela. Při rozhovoru se synem mohla logicky uvažovat, ale když byla sama, zlost a slzy ji dusily:
– Jak mohl? Jak mohl zradit vše, co jsme spolu měli?

Když se seznámili, Pavlik byl dost lehkomyslný, vždy měl kolem sebe houf děvčat, kterým říkal “ptáčci”. Když Lenka prohlásila, že nebude dalším “ptáčkem”, Pavlik vážně řekl:
– Proč dalším? Jediným, na celý život.
A ona, hlupačka, uvěřila. A celých těch 17 let, co byli spolu, věřila, jaké měla štěstí! A on? I přes tři děti, vše, co prožili spolu, všechny dny “radosti a smutku”, nakonec zradil.

Všechno to začalo před půl rokem. A možná i dřív, jen si toho nevšimla? Ale ne, těžko… Před půl rokem je pozvali na svatbu, ženil se Saša, manželův milovaný synovec. Lenka jít nemohla, ale manžela poslala, říkala, že to nemůže vynechat. On se pro formu bránil, ale zaprvé, sestra by se mohla urazit, zadruhé by to budilo otázky u příbuzných… Pak si Lenka prohlížela fotografie ze svatby na internetu a viděla jednu dámu velmi vyzývavého vzhledu, která se pořád třela o Pavlika! Už tehdy ji něco znepokojilo, udělala nějakou ironickou poznámku o dámě, ale manžel roztržitě odpověděl:
– Co? Kdo? A! To je snad družička. Ani jsem si jí nevšiml, nevím, proč je pořád u mě, fakt, Lenko! A co, žárlíš? – Pavlik se tehdy usmál, – Žárlíš! Vždyť není ani můj typ!

Tehdy manželovi uvěřila, dáma skutečně nebyla Pavlikův typ, ona to přece věděla! Ale za týden začaly zvláštní telefonáty, tichý hlas v telefonu. Lenka se svěřila manželovi:
– Představ si, volají, mlčí, povzdechnou. Možná už má i Damián “ptáčky”!
Po té stížnosti telefonáty přestaly, ale Lenka ten zánik nespojila s rozhovorem s manželem, na to přišla až později – tehdy, když Pavlik, milovník džínsů a svetrů, najednou začal nosit oblek, košili a kravatu, a dokonce začal používat moderní parfém, místo kolínské “O’žen”, kterou měl rád po svém otci. A zároveň začal déle zůstávat v práci… Když se Lenka zeptala, čím to je, manžel jí bez váhání řekl:
– Máme, Lenko, strategicky důležitý projekt! Nevím, jak dlouho to potrvá, ale pak! – Pavlik snil – Pak budeme mít všechno, pojedeme na dovolenou, kam budeš chtít, koupíme ti ten kožich, co sis přála, a Damiánovi hoverboard nebo dokonce čtyřkolku. Vydržte to, ano?

Od toho dne Pavlik nezůstával jen v práci, ale mizel i o víkendech. Jen co se rodina chystala jít do přírody, zazvonil telefon a ten omluvný pohled:
– Lenko, volají mě do práce. Termíny se blíží, chápeš…
Lenka chtěla najít tu dámu ze svatebních fotografií, ztřískat ji a poškrábat jí obličej, ale aby tomu pokušení předešla, ani se nepokusila zjistit její jméno nebo kontakt.
Půl roku takového života udělalo z Lenky skoro neurotičku. Na veřejnosti a před dětmi se ještě snažila držet, ale sama to často nevydržela. Po rozhovoru se starším synem se Lenka rozhodla:
– Promluvím si s ním. Něco s tím musím udělat, ještě by Damián otce nenáviděl!
Muž ji předešel. Pavlik zavolal a pozval ji do restaurace:
– Lenko, musíme si promluvit. Radši aby děti neslyšely.
Lenka se kysle usmála: nechce skandál, ví, že na veřejnosti si to nedovolí.

Nejdřív se rozhodla jít v obyčejném oblečení, proč by se měla krášlit? Pak ji napadlo, že by šla jako ze zahrady, aby se manžel styděl! Ale půldruhé hodiny před odchodem změnila rozhodnutí:
– Musím vypadat krásně jako nikdy! Ať vidí, co ztrácí!
V taxíku se na ni řidič soustředěně podíval do zrcátka. Když už platila, najednou řekl:
– Taková kráska a tak smutná! Nezoufejte, uvidíte, všechno bude dobré!
Nečekaný kompliment trochu zlepšil náladu, a Lenka vstoupila do restaurace s úsměvem na rtech. Pavlik měl v ruce růži, což ji překvapilo: pokud chce říct, že odchází, proč květiny? Nebo je to symbol – květ na hrob jejich lásky? Lenka se pousmála, jaké zvláštní myšlenky ji napadají, úplně mimo její povahu?

Večeřeli a mluvili o bezvýznamných věcech. Uvnitř Lenky se pevně stáčela neviditelná pružina, připravená kdykoli vyskočit. Nakonec nevydržela:
– Pavle, říkal jsi, že si musíme promluvit…
Kývl:
– Máš pravdu. Víš, Lenko, věc se má takhle, – chvíli mlčel, jakoby se sbíral, – Poslouchej, myslel jsem na to… Nebudeme proti, když nepojedeme na dovolenou, nekoupíme kožich a čtyřkolku?
Pružina byla připravená vystřelit, ale Pavlik pokračoval:
– Dnes nám zaplatili skoro dvakrát víc, to s odměnou. A napadlo mě, Damiánovi je už 16, brzy bude úplně samostatným. Co kdybychom za ty peníze koupili byt? Ptám se, když do toho investujeme, bude to k jeho osmnáctinám jako dárek. Co myslíš?
– Ch

ápu, Pavle, – začala Lenka, ale najednou se probrala, – Co? Byt? Jaký byt?!
– Neslyšela jsi? A vůbec poslední měsíce jsi tak roztěkaná. Co se děje, Lenko?

Pavlik potom křičel. V restauraci se držel, ale jakmile vyšli ven, dal průchod svým pocitům:
– Zbláznila ses?! Jaká milenka, jaké nevěry?! Já ti všechno vysvětlil, důležitý projekt, budu se zdržovat! Ty jsi neřekla ani slovo proti, ještě jsem se všem chlubil, jakou mám chápající ženu! A tahle “chápající” si vymyslela bůhvíco!
Šli domů pěšky, Lenka poslouchala svého rozhořčeného muže a blaženě se usmívala. Všechny jeho výčitky zněly teď jako rajská hudba. Když došli k domu, Pavlik se konečně uklidnil. U vchodu se zastavil a řekl:
– Říkával jsem, že jsem našel svou jedinou. Kdy jsem tě někdy v životě podvedl?!
…Damiánovi den nevyšel, ranní matčino přiznání ho rozhodilo. Nejprve zmeškal trénink, dostal pokárání od trenéra, při samotném tréninku ho ostatní slušně zmlátili, protože se nedokázal bránit. K tomu se ještě pohádal s kamarádem kvůli maličkosti, a pak se toulal po městě až do pozdního večera hledajíc problémy. Chtěl někoho provokovat nebo se nechat napadnout, aby si ulevil, aby vypustil hněv. První on ale nezaútočí, svědomí by mu to nedovolilo. Ale když nenarazil ani na jednoho gaunera, zamířil domů, a tam u vchodu si všiml líbající se dvojice. Matčinu bundu poznal okamžitě a doslova ho to spálilo: vinila otce z nevěry, a sama! S rukou v pěst udělal krok…

– O synku, – Pavlik se trochu nesměle usmál, – A my tu…
…Je to hezké, když vše dobře skončí, že ano?